Učitelka: Já počkám. Já mám času dost.
Paní: Chudáci děti.
Máma Honzíka: Chudák učitelka.
Štěbetovská: A protože se ještě neznáme, tak se představíme. Ano, děti?
Janička: Ano, ano. Já jsem Janička.
Honzík: Aby ses z toho nepotento. Tady měl sedět David, ty Nosále jeden nosatej.
Honzík: Nehrab se na mně Sosále!
Janička: Máme se držet za ruce, soudružka říkala.
Bakula: Co blbneš, seš náměsíčnej?
Honzík: Ne, náslunečnej!
Adamovská: Tak do ponožek, a boty ven. Je teplo, to přežiješ.
Radim: Já jo. Jen abyste to přežili vy.
Učitelka: A to je co?
Radim: To jsou věrozvěstové ze soluňe.
Učitelka: Prosím?
Radim: No tady Cyril a Metude.
Učitelka: Metude? Duchaplné.
Bakula: Někdo klepe, soudružko.
Učitelka: Nejsem hluchá!
Adamovská: Vy se doma nepřezouváte, Dochlebo?
Radim: No, my to doma bereme ještě postaru.
Adamovská: Jak postaru?
Radim: No, z pokoje do kuchyně chodíme přes předsíň a ne přes náměstí, takže si nenašlapeme a neprší na nás.
Učitelka: Dochlebo! Za chvíli je soutěž tříd v pořadovým cvičení. To chceš spolužákům zkazit šanci na umístění?
Bakula: Ne! To nesmíš, nikdy! To bych nepřežil.
Někdo ukrad´ bundy.
Jolana: No a tu mou pitomou větrovku neukrad´ nikdo.
Bakula: Lamkový někdo ukrad´ ty její zlatý Hromnice.
Adamovská: Koho?
Irena: No, ty její kozačky stříbrný.
Radim: Dobře jí tak. Nemá se přezouvat. Já mám svý věrozvěsty bezpečně na nohou.